Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

Dřevostavby

Princip pasivního domu ze dřeva

Orientace budovy.Budova musí být natočena tak, aby hlavní fasáda byla orientována k jihu,a tím bylo umožněno co nejlepší pasivní získávání energie ze slunečního záření.

Vynikající tepelná izolace všech částí stavební konstrukce k dosažení co nejnižších tepelných ztrát. Tepelná izolace musí úplně,pokud možno bez tepelných mostů,obepínat celé stavební těleso.Tloušťka tepelné izolace se pohybuje podle druhu materiálu mezi 25 až 40 cm.Cílem je minimalizovat tepelné ztráty tak,aby k vytápění budovy stačila energie získaná ze slunečního záření a z vnitřního tepla,respektive aby budova vystačila s minimální „zbytkovou“ potřebou tepla na vytápění.

Vzduchotěsnost obvodového pláště.Budova musí být vzduchotěsná, aby netěsnostmi v obvodovém plášti neunikalo téměř žádné teplo.

Mechanické větrací zařízení s vysoce účinným zpětným získávání tepla (tzv.rekuperace).K nezbytnému větrání obytných místností musí mít pasivní domy mechanické větrací zařízení s vysoce účinným zařízením na zpětné získávání tepla.V topné sezóně tak mohou být okna stále zavřená a přívod čerstvého vzduchu do budovy zajišťuje větrací zařízení.

Velmi kvalitní okna.U pasivních domů musí mít všechna okna vynikající tepelně izolační vlastnosti rámů a trojité izolační zasklení s plynovou výplní mezi skly.Součinitel prostupu tepla celého okna,to znamená okenního rámu a zasklení,nesmí překročit hodnotu 0,8W/(m²K).

Navrhování nízkoenergetických budov představuje řešení komplexu problémů, které zahrnují jak provozní, dispoziční, architektonické a finanční požadavky investora, tak souhrn technických problémů napříč všemi profesemi a specializacemi, tepelnou technikou a návrhem vytápění popř. větrání a přípravou TUV počínaje, přes zásobování vodou a el. energií až po konstrukční a technologický návrh včetně statického posouzení a řešení stavebních detailů.

Ve fázi návrhu stavby (studie) je potřeba udělat celou řadu zásadních koncepčních rozhodnutí, které ovlivňují kvalitu stavby, ale také její cenu, což je parametr většinou z pohledu investora nejdůležitější. V této fázi je možno přesunout finanční prostředky do takových konstrukcí či prvků, kde jsou využity nejefektivněji a kde nejvíce ovlivňují kvalitu objektu. Nejčastější otázky, které jsou v této úrovni řešeny, jsou zejména kvalita zateplení fasád, střechy a podlahy na terénu, velikost a kvalita výplní okenních otvorů, řešení tepelných mostů s ohledem na jejich podíl na celkové ztrátě budovy.Kvalita těchto konstrukcí je určující pro celkové tepelné ztráty resp. potřebu tepla na vytápění, což je rozhodující ukazatel pro návrh vytápení a s tím související návrh přípravy TUV. První údaje o potřebě tepla na vytápění mohou také ovlivnit původní achitektonický a dispoziční návrh např. z hlediska velikosti a orientace oken,z hlediska členění provozu na vytápěné a nevytápěné zóny, ale také i zásadněji z hlediska celkového hmotového řešení a geometrické charakteristiky budovy.Klíčovou roli v této úvodní etapě návrhu stavby proto hraje kromě architekta také těsná spolupráce s tepelným technikem. Jen na základě jejich spolupráce může být proveden takový návrh, který zohledňuje mnohdy protichůdné pořadavky provozní, estetické a technické. Spolupráce začíná již nad prvními skicami architektonické studie.Pomocí výpočtů potřeby tepla na vytápění jsou definovány a postupně optimalizovány parametry budovy jako celku i jednotlivých konstrukcí tak, aby bylo dosaženo cílové potřeby tepla na vytápění – pracuje se vždy ve variantách. Teprve poté zpravidla následuje podrobný konstrukční návrh a výběr vhodných výrobků.Podrobnýkonstrukční návrh probíhá opět ve spolupráci s tepelným technikem (výpočet součinitelů prostupu tepla se zohledněním tepelných mostů, 2D výpočty lineárních činitelů prostupu tepla, prověření tepelné stability, atd.). Energetická náročnost konečného řešení je ještě jednou výpočtově prověřena. Tento postup umožňuje velmi efektivně dosáhnout vytyčené energetické cíle a eliminuje rizika spojená s iterací „návrh – posouzení“ a s chybným odhadem neznámých vstupních údajů.
 
příklad:
 
Přízemní dům tvaru kvádru o zastavěné ploše 7×12 m a výšce 3,5 m má vnitřní podlahovou plochu 66 m2. Poměr P podlahové plochy ku ploše vnější obálky domu je P = 0,219. Při měrné spotřebě energie na vytápění 29 W/(m2rok) tak jedním m2 obálky uniká 29×0,219 = = 6,35 W/(m2rok) tepla ze zdrojů.
 
Dvojpodlažní dům o stejné zastavěné ploše a výšce 6,5 m s plochou podlah 132 m2 má už P = 0,318 – tedy o 45 % větší. Při stejné měrné ztrátě topného tepla obálkou 6,35 W/(m2rok), což platí jen přibližně, lze zpětně odhadnout měrnou potřebu otopné energie na cca 6,35÷0,318 ≈ 20 W/(m2rok). Přiblížili jsme se tak pasivnímu domu.
 
detail izolace zakladů všeobecná:

TOPlist